![Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]](/img/nazeleno-logo.gif){kind=logo}
Komentář: Česká republika – země slunečních elektráren
Diskuse kolem solárních elektráren jen tak neutichnou. Fotovoltaika je napadána za to, že se stala výhodným byznysem. Díky investicím do solární energie ale také došlo k technologickému pokroku, který fotovoltaiku významně posunul. Je slunce perspektivním zdrojem energie?
05. 03. 2010 | Jiří Hlavenka
Ve zkratce:
Diskuse kolem solárních elektráren jen tak neutichnou. Fotovoltaika je napadána za to, že se stala výhodným byznysem. Díky investicím do solární energie ale také došlo k technologickému pokroku, který fotovoltaiku významně posunul. Je slunce perspektivním zdrojem energie?To už musí být, aby nad využíváním obnovitelných zdrojů energie lamentovali i ekologové (například Bedřich Moldan zde). Abych se už z principu nepřidal k unisono znějícímu mnohohlasu, který považuje takto realizovanou podporu solárních elektráren za zvěrstvo a zločin, zkusím, jak se říká, na věci najít aspoň nit suchou. Držte palce, není to lehké.
„Intuitivně věřím, že pokud se podobné investice, které šly na výzkum fosilní energie, vynaloží na rozvoj solární energie, nebude ze země nutné vydolovat ani jediný kilogram uhlí.“
Kapitalismus celkem správně nerozděluje zisk na přiměřený a nepřiměřený (neslušně vysoký). Když je někdo mimořádně šikovný, nebo má mimořádné štěstí být v tu nejlepší dobu na nejlepším místě, nechť vydělává nemravné peníze. Ovšem s jednou hlasitou výjimkou, která platí právě zde. Jedná-li se o byznys, který je státem finančně podporován, musí stát mít dostatek nástrojů (a využívat je), aby těmto podnikatelům „povolil“ zisk, který je tak akorát. V každém podnikání se vyskytují faktory, které nebylo možné předvídat, a které zisk podnikatelů zvyšují či snižují bez jejich přičinění a bez jejich možnosti to ovlivnit – říká se tomu podnikatelské riziko.
Totéž nastalo i u solárních elektráren, kdy během krátké doby prudce klesly výrobní náklady zařízení a toto podnikání se stalo náhle nezvykle výnosným, navíc s minimálním rizikem. Neviním českou vládu z toho, že toto tempo poklesu špatně odhadla, ale z toho, že si nevytvořila prostor na ni rychle reagovat – tedy „zhoršit“ dotační podmínky, moci snížit výkupní cenu elektřiny o více než 5 % ročně. Že by do byznysu, který by nebyl s pevně zaručeným profitem, nikdo nešel? Nemám z toho nejmenší strach. Žádné podnikání nemá zaručený profit, a přesto se do jejich vod vrhají denně stovky nových podnikatelů.
Solární elektrárny: Technologický pokrok za peníze nás všech
Došlo k zajímavému, ale ne zase tak netypickému jevu. Kdo sleduje solární energii delší dobu, ví, že technologický vývoj zde nebyl po řadu desetiletí nějak fantasticky rychlý (pro zajímavost, první fotovoltaický článek byl sestrojen v roce 1880, první komerční využití začalo v 70. letech minulého století). Vše se sice zlepšuje, ale poměrně pomalu a hlavně vysoké výrobní i provozní náklady brzdily rozvoj komerčního využití. Štědré dotace z našich kapes ale tento průmysl obrovsky popohnaly: výsledkem bylo několik velmi důležitých inovací a následně i pronikavé dotažení výrobních technologií, tj. zlevnění výsledného produktu. Je zde plasticky vidět, že tzv. vědeckotechnický pokrok (zde je tento poněkud reálně socialistický termín plně na místě) lze nesmírně popohnat penězi – tedy že dokud výzkum i technologický vývoj nevidí jednoznačnou návratnost, jsou investice malé a výsledky mizivé. Jakmile se návratnost objeví, zahrají si vědci i technologové s protivníkem přesilovku a výsledky se rychle dostaví. Konstatujme, že úspěch vědy dnes nezáleží ani tak na úchvatném nápadu geniálního jednotlivce, jako spíše na nasměrování menší armády třebas i průměrných vědců na daný úkol, a oni oříšek rozlousknou takříkajíc hrubou silou. A ještě významnější je to v technologiích, tedy ve schopnosti již vymyšlenou věc levně, rychle a ve velkém množství vyrábět.
Dá se tak říci, že se z našich daní zaplatil velký skok ve fotovoltaice. Z něj bychom měli na oplátku všichni těžit – nejvíce zlevněním kolektorů na lokální vytápění a zejména ohřev teplé vody. Jestli jsme tímto udělali dobrý obchod, dnes nikdo říci nemůže a pravděpodobně to nebude možné přesně spočítat nikdy, je tam příliš mnoho „kdyby“. Navíc ti, kteří kolektorový ohřev využívat nebudou (nemají vlastní rodinný domek), si mohou právem stěžovat, že zaplatili naše pohodlí ze svých peněz. Otázka je, jestli to jde udělat jinak – z každého „výdobytku“, který je produktem státem dotovaného výzkumu a vědy, těží někdo víc a jiný třeba vůbec ne.
Díky investicím do vývoje a výzkumu zaznamenala fotovoltaika v posledních letech značný pokrok
Je finanční dopad na domácnosti tak hrozný?
Názory se různí, protože vycházejí zejména z budoucích odhadů využívání fotovoltaiky u nás. V loňském roce činil 1,2 %, letos má vzrůst na 2,9 % (tj. o tolik zaplatí člověk více „díky“ fotovoltaice). To nejsou velká čísla, ale růst je silný. Hrozivé odhady udávající 20 % vycházejí z toho, že se budou realizovat všechny fotovoltaické elektrárny u nás, o které je „zažádáno“, nicméně lidé z branže tvrdí, že většina těchto projektů je čistě spekulačních a nikdy postaveny nebudou, tedy že růst bude velice pozvolný. K tomu pak připočtěte postupné snižování dotací (výkupních cen) na solární energii o 5 % ročně – s tím, že se pravděpodobně podaří prosadit ještě rychlejší snižování. Je to samozřejmě sporné, neboť ceny jsou garantovány a zákon by byl tak retroaktivní; myslím ale, že zde zafunguje „cukr a bič“, a nakonec mezi oběma stranami dojde k dohodě a tedy k rychlejšímu poklesu cen.
SPECIÁL: Krize ve fotovoltaice |
Vše o krizi ve fotovoltaice čtěte ZDE! |
Asociace provozovatelů slunečních elektráren sama souhlasí se zvýšením poklesu cen na trojnásobek, tedy na 15 % ročně, na polovinu za tři roky a něco, na čtvrtinu za šest sedm let.
Zatímní dopad tedy hrozný není – průměrná domácnost je zasažena 166 korunami ročně navíc, a to mně nepřijde adekvátní celonárodní tragédii, která se z toho dělá. Kdejaká předražená veřejná zakázka, a kolik jich bylo a ještě bude, zatěžuje domácnosti desetkrát, stokrát více. Jen to jaksi „není vidět“.
Všimněme si, že v podstatě i takto nepatrné rozšíření solárních elektráren (stále zlomeček celkové spotřeby a výroby) způsobilo dramatický pokles výrobních nákladů a podnítilo výzkumný a technologický rozvoj. Nikdy se neobjevovalo tolik zajímavě vypadajících objevů ve fotovoltaice jako v posledních třech čtyřech letech, i když samozřejmě ne z každého objevu je úspěšný komerční produkt. (Např. zde – skladování sluneční energie, hlavní bolehlav každého energetika).
Fotovoltaika a otázka vedlejších nákladů
Pro mnoho „úspěšných“ průmyslových odvětví je charakteristické, že ve svém Výkazu zisků a ztrát nepočítají tzv. externality, tedy těžko vyčíslitelné náklady, které ale platí jiní, často i nefinančně. Již jsem zde kdysi zmiňoval totální devastaci kdysi krásného podkrušnohorského kraje, srovnatelného např. s Pošumavím, kam jezdí odpočívat statisíce lidí ročně. Jezdí někdo na dovolenou sem? Jak se zde bydlí a žije? Chudě a nedobře – ale nikdo to neplatí, naopak uhelné společnosti mají radost, že mají levnou pracovní sílu, typickou pro tyto kraje. Uhelná energetika dále nijak neplatí za emise, které se z elektráren stále řinou. I obnovitelné zdroje mají na svědomí svoje externality; nejhorší jsou dle mého názoru u vodních elektráren (Vltavská kaskáda zničila povodí jedné z nejkrásnějších řek ve střední Evropě atd.), větrníky jsou rovněž ohyzdné a rušivé, vedle toho ale solární panely jsou zřejmě ještě nejméně rušivým elementem. Instalují se „na plocho“ a mohou naopak vhodně nejrůznější zdevastované zakrýt či jinak špatně využitelné plochy (např. bezprostřední okolí dálnic a rušných silnic) smysluplně využít.
Bude energií budoucnosti fotovoltaika? Nebo jiný obnovitelný zdroj?
Co je energií budoucnosti?
To nikdo neví, a přitom to je zásadní otázka. Je paradoxní, kolik energetických zdrojů schopných využít veškeré potřeby lidstva je kolem nás. Slunce vyzáří na naši planetu za hodinu tolik energie, kolik v podobě elektřiny spotřebuje dnes celé lidstvo za rok (!). I kterýkoli z ostatních obnovitelných zdrojů (voda, vítr, geotermální energie, energie přílivu) by byl teoreticky schopny obsloužit energetické potřeby celé planety a zbývá vlastně jen „maličkost“, se kterou se neúspěšně pereme – technologicky zvládnout využití těchto zdrojů. Ono to potrvá a je docela možné, že u některých energií se dočkáme zklamání až fiaska – zmínil bych tady například tzv. malé vodní elektrárny.
Sluneční energie se mně mezi obnovitelnými zdroji jeví jako kandidát velmi nadějný, ač to říkám jako neodborník v této oblasti. Je všudypřítomná a z hlediska zdroje je o mnoho řádů výše než ostatní obnovitelné zdroje (tj. otázka je jen u využití), ničí krajinu méně než větrníky a přehrady, dá se využít k přímému ohřevu vody (k vytápění i přímému užití), a na světě jsou gigantické liduprázdné oblasti s každodenním intenzívním slunečním svitem – například Sahara.
Pokud bych měl hlasovat peněženkou, tedy do jaké oblasti výzkumu a technologického rozvoje alternativních energetických zdrojů mají jít moje peníze, slunce by bylo na prvním místě. (Což uvádím jako argument k námitce, že na podporu solárních elektráren jde příliš velká část celkové podpory obnovitelných zdrojů – a na co jiného by asi měly jít? Na větší množství větrníků, přehrad, pěstování biomasy?).
Za několik tisíc let své existence se lidstvo naučilo velmi dotaženým způsobem využívat pouze tu jedinou energii, která naprosto a zaručeně brzy dojde, tj. energii z neobnovitelných, fosilních zdrojů. Investice, které šly do technologického a výzkumného rozvoje fosilního energetického cyklu (těžební systémy, plošiny, rypadla, vlastní elektrárny) jsou nepředstavitelně obrovské a vynakládají se průběžně přes sto let. Intuitivně věřím, že pokud se podobné investice vynaloží na rozvoj solární energie, nebude ze země nutné vydolovat ani jediný kilogram uhlí.
Autor není odborníkem na solární energii, komentář je z pozice občana a podnikatele. Autor je zakladatel společností Computer Press a InternetShops, novinář a autor odborných publikací. Jeho další materiály naleznete na www.bloc.cz.
Související články
Komentáře ke článku