Martin Bursík: Stovky miliard do uhelných elektráren? Obrovská chyba

(Třetí díl rozhovoru.) Bývalý ministr životního prostředí nesouhlasí se stavbou Temelína ani rekonstrukcemi uhelných zdrojů v severních Čechách. Jaké nabízí pro Českou republiku alternativy? Jaká rizika hrozí s biomasou a bioplynem?

Českou energetikou aktuálně hýbe zákon o podporovaných zdrojích energie, který podle zástupců asociací OZE a ekologických organizací může značně omezit rozvoj čisté energie. Vláda také připravuje novou energetickou koncepci, jež nastíní vývoj energetiky na řadu let dopředu. Pokud by novou energetickou koncepci připravoval Martin Bursík, nechyběla by v ní biomasa a větrná energie. „Potenciál pro větrnou energii je třeba uvolnit, protože ta vyrábí elektřinu nejlevněji,“ míní exministr životního prostředí.

Běžná zpravodajská média příliš neřeší problematiku výkupních cen či budoucnosti energetiky. Magazín Nazeleno připravuje seriál podrobných rozhovorů s osobnostmi, které rozeberou témata do hloubky. Nechceme zkratkovité a ideologické odpovědi, zdali modrá, nebo zelená planeta. Chceme se dozvědět, jak se dotazovaní dívají na energetiku i běžné problémy domácností a o jaké konkrétní kroky usilují. V prvním díle jsme vyzpovídali Martina Bursíka. Rozhovor je rozdělen do tří tematických částí.

Po éře fotovoltaiky má nastat éra biomasy a bioplynu. Má podle vás biomasa v České republice vůbec potenciál?

Musíme si uvědomit, že třetina území České republiky je pokryta lesy. Podle údajů Agrární komory je tu také zhruba 700 tisíc hektarů půdy, která leží ladem. Dalších 200 tisíc hektarů trvale travních porostů, které jsou případně volně k využití pro účelové pěstovanou biomasu. Potenciál tu tedy je. Jde o to s ním zacházet moudře, uvážlivě a především udržitelně.

Jak by to mělo konkrétně vypadat?

První věc je, že by správci lesa měli definovat a hlídat kritéria udržitelnosti. Nějaká zbytková biomasa musí zůstat v lese, protože je garancí a zárukou jeho přirozené obnovy. Není možné se na něj dívat jako na uhelný nebo vápenný důl, kde se vytěží vše, co je k dispozici. Využívání biomasy má být postaveno na iniciativě zespoda, při které je motivací investorů energetická soběstačnost.

Nové jaderné elektrárny se prodražují

Právě se chystá nová energetická koncepce, vypadá to, že současná vláda vidí budoucnost spíše v jaderné energii a stále se mluví o prolomení těžebních limitů. Co si o tom myslíte vy?

Myslím si, že nejracionálnější postoj je oprostit se od nějaké ideologie. Chápu, že tady je významná skupina lidí, která věří v jádro. A někteří z nich ještě pořád drží tu tezi ze šedesátých let „too cheap to meter“ – příliš levné na to, aby se vůbec měřilo. Realita je bohužel odlišná od těchto představ. Myslím si, že víra v technokraty byla definitivně zlomena Fukušimou. Jestliže technologicky vyspělá společnost jako Japonsko nedokáže zamezit havárii tohoto rozsahu, jde o vážný problém.

Posuzoval bych především čísla. V této chvíli se staví dvě elektrárny: Olkiluto ve Finsku a Flamanville 3 ve Francii. Ve Finsku mají zdržení už pět roků, takže celkem se bude stavět 15 let a náklady byly překročeny o 89 %, v tuhle chvíli jsou na 145 miliardách korun. Když si čtete zprávy finského úřadu pro jadernou bezpečnost, dozvídáte se v nich neuvěřitelné věci o tom, jak tam pracuje více než stovka firem, jak subdodávají práce firmám, které nemají vůbec žádné zkušenosti s výstavbou jaderných elektráren. Přitom je to Finsko, relativně civilizovaná země, troufnu si říct, že v tomto směru civilizovanější než Česká republika. U Flamanville ve Francii je překročení nákladů o více než 30 % a bude vyšší. Tohle je slepá cesta.

Jaká je tedy podle vás správná cesta?

Na jedné straně je naše „Muzeum páry, uhlí a atomu“ a na straně druhé decentralizované výrobny elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů, které se pospojují dohromady v takzvané virtuální elektrárny. Ty se pak v systému chovají jako klasické centrální zdroje. Ano, vyžaduje to investice do inteligentních sítí, ale pokud je doplníme inteligentními měřiči pro spotřebitele, umožňuje to optimalizovat lidem spotřebu.

Kdyby byly domácnosti vybaveny inteligentními zařízeními, tak se optimalizuje celkový odběr a sníží se amplituda odběru ve špičce. V tu chvíli ČR potřebuje vlastně menší příkon instalovaných zdrojů, mění se také tvar té křivky, lidé se začínají chovat racionálně. Takové sítě jsou schopny pojmout až 100 % podílu obnovitelných zdrojů energie.

Je to podle vás opravdu reálné?

Tady převládá přesvědčení, že obnovitelné zdroje jsou doplňkové, mají pouze omezený potenciál a že vždy bude ekonomika potřebovat silné centrální zdroje. To není pravda. Pokud by stát otevřel prostor pro obnovitelné zdroje energie a zároveň dal instrukci provozovateli přenosové soustavy a distribučních soustav, aby modernizace síti šly směrem k inteligentním sítím, zakládáme si na úplně jinou energetiku. Energetiku, která není založená na dodávkách elektřiny, nafty, benzinu. Nedodávají se komodity, ale služby. A nezáleží na tom, z jakých zdrojů se získávají.

Jak by se to mělo konkrétně realizovat? Protože mi vždy přijde, že jde o dva naprosto odlišné světy. Na jedné straně zde máme současnou realitu, na druhé straně krásné obrázky decentralizovaných inteligentních sítí. Jak k tomu reálně přejít v prostředí České republiky? Střetávají se tu vlastně lokální iniciativy a velcí energetičtí hráči. Investiční prostředky mají jen ti druzí, ale vy je svou vizí vlastně vytlačujete z trhu.

Já myslím, že to popisujete úplně přesně. Je to konkurenční boj. Elektrárenské společnosti (a dominantní je ČEZ) činí kroky k tomu, aby zlikvidovaly konkurenci, o jejíž perspektivě není vůbec pochyb. ČEZ pochopil, že máme závazný cíl v podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů a vývoj je nevyhnutelný.

A v tu chvíli si podle mého řekli, že se nenechají vytlačovat konkurenty z trhu a rozhodli se obsadit ten segment sami a využít svého vlivu, aby zlikvidovali malé decentrální výrobce. Ukázkou toho je zákon o podporovaných zdrojích, v němž je komplex ustanovení, která snižují jistoty podnikání a omezují možnosti financování pro menší investory.

Příležitost pro český průmysl

To je ale přece z hlediska distribučních společností racionální snaha obhajovat své podnikání. Každopádně co tedy stát může konkrétně udělat?

Dynamika a modernizace hi-tech technologií se nebude odehrávat v České republice. Na to jsme příliš malí. Ale odehrává se v Německu a v dalších světových ekonomikách. Snižující se náklady ukazují, že výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů bude stále levnější. Otázka je, kdy se nákladové křivky protnou s křivkami růstu nákladů jaderných a uhelných elektráren. Například v Severní Karolíně už dodavatelé fotovoltaiky dodávají elektřinu levněji než z jaderných elektráren.

Zastánci jaderné energetiky ovšem také spoléhají na nové technologie, na reaktory čtvrté generace.

Fakta vypovídají o tom, že obnovitelné zdroje jsou rok od roku konkurenceschopnější a atomové elektrárny jsou rok od roku nákladnější a dražší. Dokladem toho jsou dva projekty v Evropě, které se takto prodražují. Nákladové křivky u jaderných elektráren mají opačný sklon než u obnovitelných zdrojů. Tím chci říct, že technologický vývoj poběží okolo nás.

Pokud uděláme tu chybu, necháme si ujít příležitost pro český průmysl. Ale Evropa je otevřená a i kdyby se zablokoval vývoj obnovitelných zdrojů energie, vrátí se to sem za několik let, protože budou ekonomicky zajímavé. Ale je škoda si to nechat utéct. Například v Německu jsou dnes obnovitelné zdroje druhým nejsilnějším průmyslovým odvětvím po automobilovém průmyslu. Zaměstnávají 250 tisíc lidí.

Na druhou stranu jsou tato místa dotovaná, přes státní podporu či výkupní ceny elektřiny.

Vícenáklady, které zákazníci hradí v ceně elektřiny na podporu obnovitelných zdrojů v Německu, tvoří zhruba deset procent. V různých výzkumech veřejného mínění se ukázalo, že s tím německá společnost nemá problém. Zároveň se podívejme na to, jak se u nás zvyšují meziročně ceny elektřiny, a to ještě dříve, než začala debata o fotovoltaickém boomu. ČEZ tady pravidelně zvyšoval ceny elektřiny o 9-13 % meziročně a brali jsme to jako standardní vývoj.

Navíc obnovitelná elektřina potřebuje schéma podpory jen v určitém časově omezeném období. Spolu s technologickým rozvojem se zároveň snižují výrobní náklady a existuje několik studií, které ukazují, že zhruba za deset let nebudou žádné pobídky potřeba.

Argumenty pro obnovitelné zdroje jsou ohromně silné. Získáme nezávislou energetiku, s minimálními dopady na životní prostředí, jež bude zaměstnávat trojnásobný počet lidí než fosilní elektrárny, skončí devastace krajiny, nemoci související s jemným polétavým prachem a aromatickými uhlovodíky a další.

ČEZ v Bulharsku mluví jinak a obhajuje decentralizaci zdrojů

Není tedy aktuální přístup české vlády pragmatický? V tom, že si počkáme na to, co vzejde z tohoto přechodného období?

Tento pragmatický přístup má jednu zásadní slabinu. Jestliže ČEZ udělá strategické rozhodnutí o faktické výstavbě tří nových elektráren (Prunéřov II, Tušimice a Počerady), jde o investice v řádu stovek miliard korun. Průměrná návratnost je čtyřicet let a tady dochází k zásadnímu strategickému rozhodnutí. A přitom startuje nový systém obchodování s emisními povolenkami, nároky na ochranu ovzduší se zpřísňují.  Kdo si troufne zavřít uhelnou elektrárnu za deset nebo patnáct let? Provozovatel bude chtít, aby se mu vrátily peníze investované do výstavby.

Dát v této době takovou sumu do projektů s návratností 30-40 let je strašně krátkozraké. Jsem přesvědčený, že v perspektivě desítky let budou tyto investice označeny za strategickou chybu.

Co tedy navrhujete vy?

Existuje snaha to koordinovat na evropské úrovni, posílit roli evropského regulátora při budování přeshraničních sítí. Z mého pohledu je třeba dát maximum do decentralizované výroby a spotřeby energie.

Narážíme zde ale na stejný problém. Kdo by měl do nových zdrojů a infrastruktury investovat na lokální rovině? Obce to v našem případě asi nebudou.

Mělo by se vytvořit stabilní podnikatelské prostředí. A pak kombinace investorů. Včetně privátních a paradoxně i velkých elektrárenských společností. Byl jsem jednou pozván na seminář do Sofie o budoucnosti energetiky v Bulharsku. Vystoupil tam i zástupce ČEZu a já koukal jako blázen. On mluvil úplně jinak než ČEZ u nás. Hovořil o decentralizovaných zdrojích, akcentoval evropské studie, prostě jiný kraj, jiná strategie. Myslím, že i velké elektrárenské společnosti se chovají pragmaticky a pochopí ten trend.

Podle mě jde v našem prostředí jen o bitvu o čas. Oni chtějí prolomit územně ekologické limity, dokud je to ještě možné. Protože pak to bude méně konkurenceschopné a problematičtější. Německý Siemens například už skončil s jadernou energií. Věřím, že ČEZ se u nás dřív nebo později vydá také tímto směrem. Je to jen otázka času a pochopení a jde o to, aby nám neujel vlak.

Když to celé shrnu, z vašeho pohledu nejde jen o výměnu zdrojů, nejde o to, že místo jednoho Temelína postavíme tisíc solárních elektráren, ale jde o změnu celkového uvažování a chování ve společnosti.

Přesně tak.

A z toho ohledu je hodně špatné, že Zelená úsporám i podpora fotovoltaických elektráren byly násilně ukončeny a v případě fotovoltaiky došlo ke zprofanování oboru jako takového. Považujete to za svou prohru?

ČEZu se podařilo poškodit dobré jméno obnovitelných zdrojů energie a dá práci tu reputaci zase vrátit zpátky. Ale myslím si, že to je otázka času, a čím více těch technologií lidé uvidí, osahají si je, vyzkouší si je, tím větší důvěru v ně budou mít.

Související články

• • Martin Bursík: Naše síť pojme jen 1 % solárních elektráren? Absurdní!
• • Martin Bursík: Stavíte? Pořiďte si pasivní dům se solárními kolektory

Tagy: Energie, Energetika, Solární energie, Fotovoltaika, Jaderná energie, Větrná energie

• Katalog firem
  úspory energií, obnovitelné zdroje
• Poradna
  nechte si poradit od odborníků
• Rodinný dům plný úspor
  interaktivní tipy na úspory
• Najdeme vám dodavatele
  poptávky na zateplení, tepelná čerpadla, výměnu oken
• Kalkulačky úspor
  spočítejte si náklady na fotovoltaiku či dotace
• Aktuální zpravodajství
  nenechte si ujít žádnou novinku

Nejlepší články ze Světa bydlení