Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]

DOPORUČUJEME:

Ceny Energie

Najdeme nejlevnějšího dodavatele!

Partneři sekce

Držel jsem v ruce plutonium, kdy zemřu?

Plutonium je mimořádně jedovaté a k tomu radioaktivní. Držel jsem ve své ruce čerstvé MOX palivo s plutoniem. Kdy tedy umřu?

07. 06. 2013 | redakce Nazeleno.cz

Ve zkratce:

Jak je to se škodlivostí plutonia? Autor - fyzik - se ve svém příspěvku z trochu jiné strany zabývá bezpečností jaderných elektráren a úložišť jaderného paliva. Plutonium je nebezpečný radioaktivní kov, je však zbytečně démonizováno a ani ve Fukušimě není hlavním problémem.

Ralph Nader, několikanásobný kandidát Strany Zelených na prezidenta USA, jednou řekl, že půl kila plutónia rozptýleného ve vzduchu zabije 8 miliard lidí. Při svém strašení dost přeháněl (a asi také proto nikdy nedostal moc hlasů): půl kila, správně rozptýleného (a v tom je celý trik), by zabilo „jen“ asi 2 milióny lidí, což ale stejně dělá z tohoto syntetického kovu konkurenta nervového bojového plynu VX, co se jedovatosti týče....

Jeden odstavec únavného jaderného inženýrství: Plutónium, značené Pu, je umělý prvek, který je znám v pěti izotopech, všechny jsou jedovaté, všechny jsou radioaktivní. V jaderných reaktorech Pu najdeme ve všech stávajících provozovaných typech – tedy jak BWR ve Fukušimě, tak VVER v Dukovanech, či RBMK v Rusku. Podle typu paliva a vyhoření to je od nulového množství Pu u čerstvého uranového paliva, přes cca procento Pu u vyhořelého uranového paliva,  po řádově deset procent Pu u čerstvého MOX paliva (použitého ve Fukušimě, bloku 3). Nejčistší Pu najdeme v jaderných zbraních, až na příměsi gallia je tam v podstatě ryzí. V jaderných reaktorech je Pu jako oxid plutoničitý, PuO2; v jaderných zbraních jako kov v delta fázi.

První otázka je teplota tání MOX paliva

Kovové Pu taje při cca 640 °C (to je v bombách,  nás netrápí, není v reaktoru), oxid PuO2 v jaderném palivu taje při 2400 °C. Pro srovnání paliva, čistý oxid uraničitý UO2 taje při 2865 °C . MOX palivo je směs UO2 a PuO2, s valnou většinou UO2. Ač tedy lze říci, že k tavení PuO2 paliva dochází dříve než k tavení UO2 paliva, v oné MOX směsi to je zanedbatelné; pokud tavím při 2800 °C nebo 2865 °C je z pohledu pozorovatele celkem stejné. Navíc v realitě teplot nad 2000 °C je už v reaktoru roztavené skoro vše (ocel, zirkónium), takže tam bych problém z Pu nedělal.

Druhou otázkou je toxicita

Ta je velká, ale jen při vdechnutí nebo požití. Stejně tak radiotoxicita.  Pu se usazuje v kostech a vysokoenergetické alfa částice ozařují kostní dřeň – ideální prostředí pro různé formy leukémie. To je velmi závažný problém a pojídat či dýchat Pu není radno.

Ačkoli je plutonium nebezpečné díky alfa záření, které produkuje, není nutné tento jedovatý kov zbytečně démonizovat. Dýchat jeho částečky bychom ale nedoporučovali. Plutonium je součástí vyhořelého jaderného paliva - jaderného odpadu. (Ilustrační foto: Thinkstockphotos.com)

Třetí otázkou je, jak otrávit milióny lidí

Palivo je ve formě PuO2 též z důvodu, že PuO2 má vysokou hustotu (11500 kg/m3); tedy moc samo od sebe vzduchem nelítá, ve vodě neplave. Pokud ho nerozleptáme vhodnou kyselinou, je těžké ho přemístit. Háček tedy je, že nejdříve se musí PuO2 nebo sloučeniny Pu nějak dostat z reaktoru ven (zprávy IAEA ze 30.3.2011 uvádějí, že se to ve Fukušimě NEděje  - pokud se to stane, což v malém množství je pravděpodobné, mohlo  se ve Fukušimě plutonium dostat ven ze všech bloků, nejenom z nejpostiženějšího bloku 3). A pak Pu přemístit mimo evakuovanou zónu a vpravit do těla lidí. Vdechnout PuO2 z paliva je skoro nemožné – prach ihned klesne na zem; ledaže by někdo palivo namlel na velejemné částice. Jiná šance je Pu nějak rozpustit a donutit lidi Pu vdechnout, sníst nebo vypít. Evakuace obyvatelstva a měření koncentrace Pu má za jeden cíl tomuto právě zabránit.

Reálné zkušenosti s kontaminací Pu.

Je jich několik. Většina z 500 atmosférických výbuchů jaderných zbraní byly testy Pu zbraní. Spad z Pu byl a je dodnes měřitelný (Pu z Nagasaki teď pravděpodobně měří ve Fukušimě), ale lidé na něj neumírají. V roce 1966 se srazil nad Španělskem americký bombardér B-52 při tankování paliva z letounu KC135. Bombardér měl na palubě 4 jaderné bomby Mk28, dvě po dopadu explodovaly (nikoliv jaderně) a rozmetaly kovové plutónium  na 2 hektarech půdy. Dekontaminace byla drahá, ztráty na životech se neuvádějí žádné. Šlo o řádově deset kilo čistého kovového plutonia (s potenciálem zabít 40 miliónů lidí, tedy s jistou rezervou celé Španělsko). Podobná situace se stala nad Grónskem o dva roky později a v roce 1961 v Severní Karolíně v USA. Žádné miliardy ani milióny mrtvých. Jednoduše žádní mrtví. Nikdo totiž Pu nejedl ani nevdechoval.

A mimochodem – když jsem měl v ruce ono MOX palivo, měl jsem rukavice; a také jsem si Pu nekousl, ani nepřičichl. Pro hledače něčeho závažnějšího dopuručuji se soustředit na Cs-137 a I-131, nikoliv na Pu.

Autor Radek Škoda je jaderný fyzik, působí na ČVUT a vyučuje jaderné inženýrství také v JAR, USA a Francii. Publikováno s jeho souhlasem, redakčně upraveno.  

Související články

Tagy: Energie, Ze světa, Technologie, Jaderná energie

Nazeleno.cz - vše o úsporách energií