![Nazeleno.cz – úspory energie, izolace, zdravý životní styl, biopotraviny, ekologie [logo]](/img/nazeleno-logo.gif){kind=logo}
Martin Bursík: Naše síť pojme jen 1 % solárních elektráren? Absurdní!
(První díl rozhovoru.) Exkluzivní a nezvykle podrobný rozhovor s exministrem životního prostředí o situaci ve fotovoltaice, novém zákoně o podpoře obnovitelných zdrojů a budoucnosti energetiky. Jaké výkupní ceny navrhuje? Které zdroje považuje za perspektivní?
22. 11. 2011 | Jan Morkes
Ve zkratce:
Magazín Nazeleno připravuje seriál podrobných rozhovorů s osobnostmi, které rozeberou témata do hloubky. V prvním díle jsme vyzpovídali Martina Bursíka. Rozhovor je rozdělen do tří tematických částí.Martin Bursík považuje studii, která podpořila stop-stav v připojování solárních elektráren, za účelovou a absurdní. Nesouhlasí s nízkou výkupní cenou fotovoltaické energie a v podrobném rozhovoru pro Nazeleno.cz také vyjádřil obavy z uvažování současné vlády a úřadů. „Když je poslouchám, v jejich řeči postrádám schopnost sledovat vývoj ve světě, jako kdyby čerpali jen ze zdrojů na internetu v češtině,“ uvedl bývalý ministr životního prostředí.
|
– Fotovoltaika, nový zákon o podpoře energetických zdrojů– Rady Martina Bursíka pro domácnosti, Zelená úsporám– Budoucnost energetiky, biomasy a bioplynu |
Běžná zpravodajská média příliš neřeší problematiku výkupních cen či budoucnosti energetiky. Magazín Nazeleno připravuje seriál podrobných rozhovorů s osobnostmi, které rozeberou témata do hloubky. Nechceme zkratkovité a ideologické odpovědi, zdali modrá, nebo zelená planeta. Chceme se dozvědět, jak se dotazovaní dívají na energetiku i běžné problémy domácností a o jaké konkrétní kroky usilují. V prvním díle jsme vyzpovídali Martina Bursíka. Rozhovor je rozdělen do tří tematických částí.
Martin Bursík: O fotovoltaice a výkupních cenách
Co byste udělal, kdybyste měl na starosti přípravu zákona o podporovaných zdrojích energie? Zachoval byste nějakým způsobem podporu fotovoltaiky v České republice?
Ten zákon ji vlastně ponechává, ale má dvě bariéry. Obsahuje národní akční plán obnovitelných zdrojů, kde fotovoltaika přečerpala kvóty, a také stanoví limit výkupní ceny na 4,5 Kč/kWh, což je pro střešní instalace v tuhle chvíli neekonomické.
Jak byste to tedy nastavil vy?
Zrušil bych 4,50 Kč/kWh, ponechal bych 6 korun a nechal na regulátorovi, aby nastavoval ceny adekvátně u všech technologií, a to tak, aby tam byla návratnost patnáct let pro všechny technologie. Aby se obory vyvíjely rovnoměrně.
Všechno je v nastavení parametrů a regulace, takže bych si určitě velmi ohlídal, aby to nastavení bylo opřeno o poctivé ekonomické kalkulace. Tohle se dá ověřit v sousedních zemích. V Rakousku se staví stejné technologie bioplynových stanic nebo vodních a větrných elektráren jako v České republice.
Jak hodnotíte celou situaci na trhu s fotovoltaikou? Proč došlo k nekontrolované výstavbě solárních elektráren a nikdo proti ní nezasáhl jako třeba v Německu?
Jsem přesvědčen, že to, co se stalo, nebyla náhoda a že to byla velmi chytře připravená kampaň. Už ve druhé polovině 2009 byl znatelný nárůst instalovaného výkonu solárních elektráren. Energetický regulační úřad vytváří měsíční zprávy o stavu energetiky a předložil do poslanecké sněmovny návrh změny zákona, kterým žádal drobnou úpravu, jež by umožnila snížit výkupní ceny pro fotovoltaiku adekvátně snížení investičních nákladů do fotovoltaické technologie. Tenhle návrh ležel v hospodářském výboru a nedostal se vůbec na program jednání, ministr Fischerovy vlády Tošovský s tím neudělal nic. K novele došlo s ročním zpožděním a právě ten rok je předmětem největší ztráty.
Proč podle vás došlo k tomuto zpoždění?
Největším investorem v tom roce byl ČEZ. Dokonce se v poslanecké sněmovně objevily dva pozměňovací návrhy, které by odložily platnost novely pro velké instalace. A byl to právě ČEZ, který měl starosti, že nestihne do 31. prosince 2009 elektrárny zprovoznit, a tak jsme mohli číst v novinách, jak technici za drsných zimních podmínek hrdinně připojili fotovoltaickou elektrárnu. Dozvěděli jsme se, že Energetický regulační úřad na Štědrý den vydal tuším 9 povolení připojení, prostě hrůza. Škody, které to udělalo obnovitelným zdrojům, jsou enormní. Už jsem jenom čekal, kdy začnou lidé přeskakovat ploty fotovoltaických elektráren a ty technologie rozbíjet.
Jak se díváte na obří solární parky, které se objevily na mnoha místech v zemi?
Nelíbí se mi velké instalace fotovoltaických technologií na volné půdě. Víckrát jsem říkal, že by se podobně jako v Německu měly odlišit výkupní ceny, k čemuž došlo pozdě. Německo to vyřešilo chytře, protože umožnilo velké projekty pouze ve starých průmyslových areálech nebo podél dálnic. A v současnosti i tohle padlo a soustředí se na fasády a střechy domů.
Na druhou stranu, pokud podporujete obnovitelné zdroje, právě tyhle velké instalace zapříčinily, že fotovoltaika má alespoň 1% zastoupení v českém energetickém mixu. Bez velkých instalací by solární elektrárny na makroúrovni nebyly vidět.
Teď nevím přesně, kolik máme vesnic. Asi 8 a půl tisíce. A kolik z nich je energeticky soběstačných? Tři, nebo jedna? Vzato do důsledku není žádná z nich. Byl by problém vůbec vyčlenit elektrickou síť. Pokud se nějaká vesnice rozhodne a bude chtít od distribučních společností odkoupit elektrické dráty, bude to problém. Budou muset pravděpodobně budovat vlastní dráty, hrozně záleží na starostovi a místních lidech. Existuje tedy celá řada bariér.
Co je tedy podle vás největší překážka rozvoje obnovitelných zdrojů?
Vezměte si větrné elektrárny. V loňském roce se postavilo všeho všudy 6 větrných elektráren, tuším 12 MW instalovaného výkonu (podle údajů asociace jde o 5 elektráren, 22,7 MW – pozn. redakce). To je nic. A není za tím nezájem investorů. Těmi důvody jsou administrativní překážky, velmi zdlouhavé povolovací řízení, v mnoha případech neznalost technologie ze strany úředníků, boj s celou řadou mýtů a politické bariéry na úrovni krajů. Existují krajská usnesení, že jejich území není vhodné pro výstavbu větrných elektráren. Co je to za nesmysl? A to je jeden příklad. Mohl bych mluvit o bioplynu, biomase…
Absurdní a účelová studie o stop-stavu
Co říkáte na zákon o podporovaných zdrojích energie?
Souhlasím s tím, že obnovitelné zdroje by měly být více vystaveny tržnímu prostředí. Zákon dává větší právní sílu národnímu akčnímu plánu obnovitelných zdrojů energie. Podle evropské směrnice každý stát musí vypracovat tenhle plán, který se aktualizuje nejméně každé dva roky a stanoví, jakou cestou se stát dostane k tomu svému závaznému cíli, v našem případě 13 %. Česká vláda zneužila tohoto zmocnění a stanovila stropy pro maximální instalovaný výkon jednotlivých typů obnovitelných zdrojů. Když dojde k překročení toho instalovaného výkonu, daný zdroj nemá nárok na podporu.
Tím se vytváří ohromná nejistota, protože za prvé nevíte, kdy dojde k překročení kvóty, a za druhé kvóty mohou být usnesením vlády změněny. Druhý problém je, že kvóta u fotovoltaiky je v akčním plánu, který jsme poslali do Bruselu, nastavená níže, než je reálný instalovaný výkon fotovoltaických elektráren.
Jak se stavíte ke studii, kterou pro ČSRES připravovala společnost EGÚ Brno a která prakticky podporuje stop-stav pro fotovoltaiku? Podle ní by bylo v některých oblastech nebezpečné připojovat další nestabilní solární zdroje.
Absurdní. Za prvé se podívejme na realitu. Největší špičkový výkon ty elektrárny neposkytují v červenci a v srpnu, protože s teplotou u těchhle článků klesá účinnost, takže vrchol dodávky už máme za sebou.
EGÚ a ČSRES argumentuje, že teď jsme na maximu a problém nevznikl právě díky včasnému zastavení výstavby dalších zdrojů.
Problém je samozřejmě v tom, že Česká republika má přebytek instalovaného výkonu v základním výkonu. Je tu série zdrojů, které nedokážou pružně reagovat na poptávku: jaderné elektrárny, ale i uhelné elektrárny. Tahle studie říká: „Počkejte! Přednost mají velké centrální zdroje a vy je nesmíte vytlačovat ze soustavy.“ Považuji celou tu studii za účelovou. Je absurdní, že by náš systém distribuce elektřiny měl absorpční schopnost na úrovni 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, z nichž fotovoltaika představuje 1 %.
Takže jí nevěříte?
Ne. Navíc by bylo přece logické hledat cesty, jak zvyšovat schopnost zvládnutí obnovitelných zdrojů. Jedna cesta je ambicióznější a je podporována studiemi, které počítají s tím, že do roku 2050
může mít Evropa 100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ta počítá s transformací evropských sítí přenosu a distribuce elektřiny. Pak je ale druhý vnitrostátní model, který zvolilo například Španělsko. To se rozhodlo instalovat výkon přes 20 tisíc megawatt ve fotovoltaice a větrných elektrárnách, ale zároveň o něco vyšší výkon v plynových elektrárnách. Díky tomu mají systém, který dokáže pružně vyrovnávat odchylky.
Každopádně to chce udělat nějaké strategické rozhodnutí, ale tím není pokračování ve statu quo, prolomení územních ekologických limitů těžby a stavba dalších jaderných elektráren. To je neuvěřitelná omezenost lidí, kteří o tom rozhodují. Když je poslouchám, v jejich řeči postrádám schopnost sledovat vývoj ve světě, jako kdyby čerpali jen ze zdrojů na internetu v češtině.
Vláda hledá kličky, jak zvýšit podíl zelených zdrojů
Kdo by měl zaplatit toto přebudování sítě? Jak by k tomu měly státy motivovat?
Existuje zpráva Evropské komise, která se týká právě modernizace přenosových a distribučních sítí a je velmi kritická. Říká, že sítě jsou extrémně zastaralé a potřebují investice v řádu 200 miliard euro, jen v první fázi. Tyto investice se budou platit z poplatků za přenos a distribuci, jde o součást ceny, která se rozpočítává konečným zákazníkům už teď.
Je důležité si uvědomit, že i z Temelína musí někdo vyvést výkon. Pokud lidé kritizují problémy s větrnými elektrárnami, ať se jedou podívat okolo Týna nad Vltavou, jak zadrátovaná je tam krajina. Jak vypadá vyvedení výkonu z 2000MW centrálního zdroje.
Když zastavíme fotovoltaiku a nepodaří se nám zvýšit podíl dalších obnovitelných zdrojů, co nám hrozí z Evropské unie?
No určitě řízení EU a pokuta. Je to závazný cíl. Když ale čtu Národní akční plán obnovitelných zdrojů, cítím z něj, že ministerstvo průmyslu tam připravilo takovou českou uličku, jak jej splnit a zároveň nesplnit. V plánu se počítá, že bude Česká republika vykazovat formálně vyšší podíl biologicky rozložitelného odpadu, který jde do spaloven. Takže v Praze se posbírá komunální odpad, doveze se do spalovny Malešice a na základě kontrolních analýz se řekne, že 47 % toho odpadu je biologicky rozložitelná část odpadu. Spalovna vyrobí tolik gigawatthodin elektřiny a gigajoulů tepla, a vykáže se, že to je zelená energie, aniž by se ten biologicky rozložitelný odpad vytřídil.
Jestli má Česká republika představu, že rozvoj obnovitelných zdrojů se rovná naládování všeho odpadu bez třídění do spaloven... s tím já principiálně nesouhlasím. Druhá ulička je spoluspalování biomasy ve velkých centrálních zdrojích. Oni počítají s tím, že zadusí malé decentralizované výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů a tepla, a když bude potřeba, tak prostě do těch kotlů přihodí více biomasy a tím se splní cíl. To jsou cesty, které vůbec nedávají prostor rozvoji moderních technologií.
Co by tedy podle vás měla Česká republika v oblasti obnovitelných zdrojů podnikat? V této chvíli jsou totiž největším obnovitelným zdrojem obrovské vodní elektrárny.
Problém je, že energetická koncepce neuvažuje dynamicky a nevnímá technologický vývoj. My vůbec netušíme, jak budou vypadat zdroje v roce 2030, a jen odhadujeme, kolik můžeme ušetřit na spotřebě prostřednictvím úspor. Na jedné přednášce srovnával Steven Chu (poradce prezidenta Obamy a ministr pro energetiku) chování průměrného Američana. V autě má počítač, který 800krát za vteřinu zkontroluje nějaké parametry, teplotu a nastaví optimální chod. Ale topení? Američané na začátku topné sezóny zapnou termostat, nastaví ho na 21 stupňů, ti trochu sofistikovanější přidají noční provoz, a to je veškerá technologie.
Zpět k České republice...
Já jenom uvádím příklady nekonečných možností technologického rozvoje. Proto nedokážu říct, jak bude vypadat situace v roce 2030. Jsem schopen jen poznamenat, že přístup české vlády, která říká: „No tak dobře, v EU si vzpomněli, tak splníme ty cíle, ale ani kilowatt instalovaného výkonu navíc,“ je omezený způsob uvažování. Už teď se v Evropské komisi řeší, co bude dál.
Myslím si, že hlavním cílem je snížit spotřebu celkově. Musíme v prvním kroku vytvořit legislativní předpoklady, programy podpory, investiční, vzdělávací a další, aby se maximálně mobilizovaly úspory, které máme k dispozici.
Jaké obnovitelné zdroje tedy mají perspektivu v České republice?
Pokud jde o potenciál obnovitelných zdrojů, vím o plánu velkých investic do přehradních nádrží v České republice a pomáhal jsem, aby neprošel. Na druhé straně jsou lokality, kde bude potřeba i z důvodů bezpečnosti a extrémního počasí obnovit malé vodní elektrárny tak, jako bývaly za první republiky.
Dále je potřeba uvolnit potenciál pro větrnou energetiku, protože ta vyrábí elektřinu nejlevněji. A pak bezpochyby biomasa. Kdyby bylo po mém, stát by okamžitě zrušil spoluspalování hnědé a bílé biomasy v elektrárnách (zbytková biomasa z lesa a průmyslového zpracování dřeva – pozn. redakce). Poskytnout velkým zdrojům podporu pouze v případě, pokud budou spalovat účelově pěstovanou biomasu. Aby byli vtaženi zemědělci do energetiky.
Kromě toho biologicky rozložitelný odpad půjde taky ohromně dopředu. Měli bychom stavět bioplynové stanice, které budou využívat komunální odpad. Věřím i v rozvoj biopaliv druhé generace, a že se začnou synteticky vyrábět biopaliva z biologicky rozložitelného obnovitelného odpadu. Biologická část odpadu se v budoucnu stane velmi zajímavou komoditou, která má hodnotu a dá se energeticky využít.
Jak vidíte uhelné a jaderné elektrárny?
Nevidím žádnou perspektivu v dalších jaderných elektrárnách, maximálně v dožití stávajících zdrojů a zpřísnění bezpečnostních parametrů a hlavně provozní kázně. A jakékoli strategické rozhodnutí o dalším uhelném zdroji je podle mě nesmysl.
Kdybych to měl shrnout, jste pro současný rozvoj vícero obnovitelných zdrojů? Neměli bychom sázet pouze na jeden?
Určitě, a rozhodně nepřistupovat restriktivně formou nějaké odvety ve vztahu k fotovoltaice. Jde o technologii, u níž investiční náklady dramaticky klesají. Když se podíváte na žebříčky desítky nejúspěšnějších hi-tech firem na světě, z deseti firem je v tuhle chvíli šest čínských, jedna je taiwanská. Vede dánský Vestas podnikající ve větrné energetice. Hned poté ale následují čínské firmy, které vyrábí fotovoltaiku, LED osvětlení nebo skladování elektřiny. Na tom je vidět, jaké jsou trendy ve světě.
|
|
Související články
Komentáře ke článku