fbpx

Větrání s rekuperací tepla v bytových panelových domech0

Systémy pro řízené větrání s rekuperací tepla, nejsou ničím novým. V rámci výstavby rodinných domů s nízkou energetickou potřebou se velice dobře etablovaly na domácím trhu. Jejich nabídka, variabilita a efektivita roste u některých bodů, zejména pak účinnosti rekuperace tepla dosahují špičkových hodnot.

Není tomu tak dlouho, kdy zažily svůj rychlý nárůst systémy revitalizací bytových panelových domů. Jedná se zejména o úpravy, které spočívají v zateplování obálky domu, výměně otvorových vyplní (oken). Díky těmto úpravám výrazně klesá spotřeba energie na vytápění, ale na druhé straně výrazným způsobem roste nutnost větrání obytných prostor. U rekonstruovaného objektu není možné spoléhat pouze na přirozené větrání, které je v čase po rekonstrukci již nevyhovující.

Oporu pro instalaci větrání lze velice jednoduše vysledovat i v české legislativě. Mezi nejvýznamnější patří závazné dokumenty – tedy vyhlášky a zákony:

Reklama

  • 268/2009 Sb. – vyhláška o technických požadavcích na stavby – ve znění pozdějších předpisů
  • 163/2002 Sb. – nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky
  • ČSN EN 15665 – větrání budov – Stanovení výkonových kritérií pro větrací systémy obytných budov
  • ČSN EN 15665/Z1 – větrání budov – změna 1

V každém z výše zmíněných textů je možné najít zmínku proč, jak a kde větrat. Za ten nejdůležitější lze považovat i závaznou vyhlášku 268/2009 Sb., která se odvolává na ČSN EN 15665, a změnu Z1. Zde je uvedeno jakým způsobem mají být prostory větrány viz tabulka níže. Parametrem, který vyhláška dále zmiňuje jako závazný, je maximální koncentrace CO2 v obytných prostorech. Zde je jako limit uvedena hodnota 1500 ppm. Na jedné straně je jasným způsobem požadováno, v jaké míře větrat tak, aby vnitřní prostředí bylo pro uživatele komfortní a zdravé. Na druhé straně stojí vlastníci, nájemníci bytů, kterých se nekvalitní vnitřní klima jednoznačně dotýká a kteří v mnoha případech obývají prostory nesplňující požadavky na kvalitní prostředí.

Požadavky na větrání obytných budov podle ČSN EN 15665/Z1

Trvalé větrání (průtok venkovního vzduchu) Nárazové větrání (průtok odsávaného vzduchu)
Požadavek Intenzita větrání Dávka venkovního vzduchu na osobu Kuchyně Koupelny WC
[h-1] [m3/(h.os)] [m3/h] [m3/h] [m3/h]
Minimální hodnota 0,3 15 100 50 25
Doporučená hodnota 0,5 25 150 90 50

Zvyšuje se vlhkost vzduchu

Díky novým oknům a zateplovacím systémům, které jsou navrhovány s maximálním úsilím pro snížení tepelných ztrát a maximální utěsněním objektu, dochází k redukci přirozeného větrání. Například u bytu, v němž byla dříve netěsná okna a dům měl fasádu bez zateplení, je možné mluvit až do desetinásobném snížení přirozeného větrání oproti původnímu stavu. Tento fakt se jednoznačně promítne ve vnitřních mikroklimatických podmínkách. Z pohledu uživatele bytu je to zejména vysoká vnitřní vlhkost, která v součinnosti s nízkou povrchovou teplotou na vnitřních konstrukcích zapříčiní nárůst plísní. Příčiny vzniku a důsledky jsou patrné na obrázku.

Princip vzniku plísní díky prochlazování rohů konstrukce (Zdroj: Passive House Institute)

Koncentrace CO2 v interiéru

Problémem je také vysoká koncentrace CO2, která má také negativní vliv na obyvatele v místnosti. Důkazem budiž měření provedené v prostoru ložnice panelového bytu pro dvě dospělé osoby viz následující obrázky.

Vysoká koncentrace CO2 i příliš velká vlhkost vzduchu mají jednu společnou charakteristiku: Uživatel v bytě se na ně velice rychle adaptuje a většina s nás je není schopna relevantně posoudit. Mnoho lidí si na ně „prostě zvykne“. A to je jedna z hlavní příčin dnešního stavu. Uživatele to v danou chvíli nebolí, ani ho to výrazně neomezuje třeba v pohybu. Pokud by tomu bylo naopak, situace by byla určitě jiná.

Ovšem zde se bavíme o prostředí, které nás ovlivňuje dlouhodobě. Špatnou kvalitou vnitřního prostředí vznikají respirační problémy, narůstají různé alergické reakcí apod. A tyto vlivy se bohužel projeví až za několik let. Je tedy nezbytné jim předcházet včas při rekonstrukci objektu.

Způsoby (ne)větrání

Velice oblíbená věta v projektové dokumentaci pro revitalizaci objektu, kde dojde k výměně oken a zateplaní obálky zní, že “větrání bude zajištěno přirozeně”. Jak toho ale dosáhnout, když objekt je utěsněný? Otevřít okno je dost dobře nepoužitelné v zimním období, navíc energii pracně vyrobenou bez užitku odvádíte mimo prostor domu. Použít mikroventilaci v oknech? Proč tedy celý plášť utěsňujeme včetně oken, abychom následně záměrně tento proces degradovali? Opravdu se jedná o protichůdné akce, které postrádají logický smysl tím více i ten praktický. Nehledě na fakt že dle ČSN 73 0540 – část 2: “Přirozený přívod a odvod vzduchu spárami otevíracích prvků v plášti budovy nezajišťuje větrání místností.“ Použití mikro ventilace rovněž může vést k nevratnému poškození oken a jejich navazujících částí.

Střešní turbíny jsou pro větrání bytových domů nedostatečné. (Foto: Atrea)

Dalším zavádějícím způsobem jak pouze papírově situaci vyřešit, je použití tzv. odvětrávacích hlavic (turbín), kterými se nahradí nefunkční odtahový ventilátor na střeše objektu. Odvětrávací hlavice byly vyvinuty pro odvětrání dutin pod střechou objektu, tedy bez nároku na překonání tlakových ztrát v potrubí použitých u bytových domů. Nehledě na fakt, kudy se vzduch do objektu dostane, když je utěsněný? Výsledkem je nefunkční systém, který možná funguje pro uživatele těsně pod střechou, pro ostatní rozhodně není řešením, ale spíše přítěží.

Řešení situace – větrání s rekuperací

Systémy větrání bytů můžeme obecně rozdělit na dvě skupiny. A to na systémy bez rekuperace tepla a systémy s rekuperací tepla. Do systémů bez rekuperace tepla patří všechny systémy větrání pomocí otevírání oken či všechny podtlakové systémy zajišťující pouze odvod vzduchu z bytů a zajišťující přívody vzduchu prostřednictvím individuální otvorů nebo štěrbin ať v oknech či zdech domu. Nevýhodou těchto systémů, kromě nevýhody úspory energie, je v mnoha případech nedokonalá těsnost uzavírání otvorů a tím i porušení vzduchotěsnosti objektu v době kdy není potřeba větrat. To s sebou nese zbytečné ztráty energie a nekomfortní prostředí.

Centrální větrací jednotka s účinností rekuperace vyšší než 83%, společná pro více bytů. (Foto: Atrea)

Systém centrálního větrání ATREA se skládá z jedné nebo několika samostatných jednotek, které jsou umístěny na střeše objektu nebo v technických prostorách objektu a které zajišťují společné provětrávání bytů, jež jsou obvykle na stejné stoupačce. Aby bylo možno zajistit individuální provětrávání jednotlivých bytů na stoupačce, dle okamžitých požadavků jednotlivých bytů, je na vstupu a výstupu do každého bytu osazen VAV regulátor průtoku.

Odvod vzduchu je umístěn v koupelně, na toaletě, v kuchyni či v šatně. Čerstvý vzduch pak proudí do obývacích prostor, ložnic, dětských pokojů. VAV regulátor průtoku zajišťuje regulaci výkonu větrání v bytě. Pro řízení je možné použít manuální, automatické ovladače v kombinaci s čidly kvality vzduchu, nebo koncentrace CO2. Výkon centrální jednotky je tak neustále upravován pro dosažení minimálních provozních nákladů. Jednotlivý uživatel není ovlivněn druhým.

VAV regulátor průtoku osazený v každém bytě. Ovládání nezávislé od každého uživatele. (Foto: Atrea)

Tento systém zajišťuje řízené větrání s využitím odpadního tepla – rekuperace. Tím je zajištěno vhodné mikroklima, vlhkost, teplota, redukce odérové zátěže, prašnost prostředí atd. Díky rekuperaci je možné uspořit až 7 GJ ročně na vytápění jednoho bytu dispozice 3+1 a obsazený čtyřmi uživateli. Hlavním přínosem zůstává zdravé prostředí a s ním související snížení nemocnosti a v neposlední řadě také zvýšení hodnoty bytu a jeho příprava na další používání i budoucími generacemi.

Autor textu: Ing. Martin Bažant, ATREA s.r.o., www.atrea.cz

Autor: Redakce Nazeleno.cz