fbpx

Praktické zkušenosti z permakulturní zahrady: Co se osvědčilo a co naopak nefunguje?0

O teoretických permakulturních principech se toho dá přečíst hodně. Jaké jsou ale konkrétní zkušenosti z budování permakulturních zahrad? Jaký je rozdíl mezi permakulturním a konvenčním zahrádkářem?

Permakulturní zahrádkář se nesnaží ovládnout přírodu, ale naopak s ní aktivně spolupracuje. Nepoužívá chemická hnojiva, ani jedovaté postřiky. Zčásti se navrací k moudrosti našich předků, zčásti experimentuje a nebojí se neotřelých řešení. O své praktické zkušenosti při budování permakulturních zahrad se s námi podělila Vanda Křivánková, majitelka certifikované přírodní zahrady z Vyškovska a Dana Kellnerová z permakulturní výukové zahrady Rozmarýnek v Brně.

Permakulturní zahrada či spíše pozemek, využívá prostor jako uzavřený, kolující a vše využívající celek, všechny části jsou zde využívány, se všemi se počítá a spolupracují na celkové funkci,“ charakterizuje základní logiku permakulturní zahrady Vanda Křivánková.

Reklama

Do permakulturní zahrady patří také zvířata. Kravička Kamilka je na zahradě spokojená v zimě i v létě. (Foto: Vanda Křivánková)

Všechny části permakulturní zahrady by měly fungovat v rovnováze a vzájemně se podporovat. Nejde ale jenom o rostliny a zvířata na zahradě, v permakulturní zahradě by měly spolupracovat opravdu všechny prvky. „Do celkového fungování permakulturní zahrady jsou zapojeny např. také stavby. Na střeše domu, dílny, přístřešku pro zvířata se skvěle uplatní zelená střecha, která vytváří vhodnou izolaci a zároveň napomáhá čištění ovzduší. Navíc je krásným dekoračním prvkem, lépe zapadne do krajiny, nabízí potravu pro včely a jiné potřebné tvorečky, podporuje tvořivost, uklidíte na ni zbytky hlíny, omítky nebo cihel,“ dodává.

Zelené střechy podporují život v zahradě

Zelená střecha však umožňuje také zachytávání dešťové vody pro další využití. Podle zkušeností Vandy Křivánkové, která se zabývá nejen permakulturou, ale také ekologicky šetrným chovem hospodářských zvířat, lze takto zachycenou vodu dál využít jako zdroj závlahové vody, pitné vody pro zvířata nebo pro využití v domácnosti. Další možností je použití zachycené vody pro napájení jezírka pro divoce žijící obyvatele zahrady nebo domácí zvířata jako jsou kachny a husy. „Voda může tvořit potůček, což pomáhá k závlaze prostoru. Jde-li přes jezírko, kde se koupou kačenky, bude sloužit také jako výživná závlaha např. pro vyvýšené a jiné záhony, které potřebují hnojenou zálivku,“doplňuje. Voda může být také vedená přímo do skleníku a na další části zahrady, kde je potřeba více vody.

Budování jezírka v permakulturní zahradě. (Foto: Vanda Křivánková)

Na zahradě Vandy Křivánkové se stále něco buduje, zelená střecha však již plní svoji funkci

Ještě nemám vše dodělané, ale nad venkovním přístřeškem pro kravičku a kozičky mám zelenou střechu, která je pochůzná, sbírám na ni krásně čisté ořechy, rostlinky na ní čistí prostředí, včelky baští nektar. V létě nádherně kvete a je výborná proti horku, již se začíná zelenat. Mám ji třetím rokem. Vodu z ní ale nestahuji, protože je celá využita rostlinkami na střeše. Mám tam pouze malý podklad.“

K ochraně i opoře rostlin se využívají přírodní materiály. (Foto: Vanda Křivánková)

Osvědčily se svejly, malé bylinkové spirály zklamaly

Zkušenosti s některými permakulturními zahradními prvky se u různých lidí liší v závislosti na na celé řadě faktorů. Dana Kellnerová se s námi podělila o výbornou zkušenost s využíváním svejlů.

Pomocí svejlů zadržíte vodu v krajině, což je dnes velmi vážné téma, zamezíte splavování pozemku, zajistíte si dostatek závlahy pro keře, které v místě svejlu můžete nasadit, uklidíte díky nim okolní prostor a vytvoříte si nekonečný kompost.“

Víte, co jsou to svejly?

Svejl (z angl. swale) je příkop, který zadržuje dešťovou vodu na pozemku. Může dosahovat různých délek a šířek v závislosti na konkrétní situaci a vede se po vrstevnici. Dno svejlu se může zaplnit organickým materiálem, který pomáhá nasáknout vodu a postupným tlením obohacuje půdu o humus. V prostoru svejlu se díky zvýšené vlhkosti daří celé řadě rostlin.

(Foto: cleversurvivalist.com)

 

V permakulturních zahradách se často budují tzv. bylinkové spirály v různých velikostních provedeních. Podle zkušeností Dany Kelnerové se ale malé bylinkové spirály v praxi neosvědčily: „Podstatně lépe fungují prý velké, tedy alespoň 2m na výšku o průměru 5 až 8m. Teprve u takto velké spirály se projeví dostatečně efekty, díky kterým se spirály budují, tedy na menším místě nabízí co nejvíce typů podmínek pro co možná největší množství bylinek a koření jako stín, vlhko, chlad, sucho nebo přímé slunce.“

Pokud plánujete bylinkovou spirálu, vybudujte raději větší, která bude lépe fungovat. (Foto: foodproduction101.com)

Význam přírodního hnojení nelze podceňovat

Ve způsobu hnojení se permakulturní zahrádkář od toho konvenčního obvykle liší v tom, že používá výhradně přírodní hnojení, které při správné skladbě poskytne rostlinám vše potřebné bez negativního vlivu na životní prostředí. „Lehce rozpustné hnojivo při prvním dešti zmizí ve spodní vodě, kterou pak pijeme, přírodní hnojení se rozpouští postupně a podporuje rozvoj mikrobiální flory, která podporuje kvalitu a úrodnost půdy,“ shrnuje svoje zkušenosti Vanda Křivánková.

Domácí drůbež se na zahradě podílí na hnojení. (Foto: Vanda Křivánková)

Vybudování permakulturní zahrady vyžaduje čas, radost se ale brzy dostaví

Permakulturní zahrada bude pravděpodobně vznikat řadu let. Konkrétní délka záleží na místních podmínkách, ale také na množství času, vlastního úsilí nebo finančních možnostech jejího majitele. „Pokud si uděláte malou permakulturní zahrádku na balkoně, což také lze, máte z ní radost již příští rok, pokud máte několik hektarů, tak to určitě trvá déle. A také záleží na tom, co vše od ní očekáváte, zda pouze zábavu nebo také výdělek. Já se raduji již nyní, a to není celá dodělaná,“ říká Vanda Křivánková.

Jaro v permakulturní zahradě. (Foto: Vanda Křivánková)

Permakultura jako osobní cesta k uzdravení planety

Pokud chcete začít svoji zahradu přetvářet podle permakulturních principů, ale máte pocit, že uprostřed znečištěného okolí nemá stejně žádné podobné úsilí smysl, má pro vás Vanda Křivánková pozitivní zprávu: „Někde se začít musí. Vím, že funkční permakulturní zahrady mohu existovat i uprostřed města, kde se navíc stávají nádhernou inspirací pro ostatní. Podle mě vše, co pomáhá návratu a uzdravení přírody, má smysl kdykoli a kdekoli. Zdraví máme jen jedno a lidé často zapomínají, že naše těla zkrátka nejedou na zplodiny a umělotiny…“

 

Autor: Jarmila Bajerova